Výchova dětí ve 21. století

Žijeme ve 21. století. Ve století rychlých změn a všudypřítomných moderních technologií. Nikdo z nás neví, jak bude vypadat život našich dětí. Jedno však víme jistě – je naše zodpovědnost připravit je na budoucnost. Ale jak a kdy s výchovou začít?

Bejvávalo dobře?

Mnozí z nás vyrůstali ve světě, kde se kladl ve výchově velký důraz na úspěch. Chyba nebyla žádaná, naopak. Sebemenší škobrtnutí bylo bráno jako selhání. Kdo nebyl „vzdělaný“, byl terčem posměchu.

Když se nám něco nepovedlo, skrývali jsme pláč. „Nebreč, nebo ti jednu fláknu, abys měl důvod!“ slýchali jsme. Častokrát jsme se cítili neprávem souzeni. Naučili jsme se emoce ignorovat a své potřeby upozadit v zájmu ostatních. Nemysleli jsme na sebe a stali se z nás lidé plní vnitřních traumat a bloků. 

Naše děti jsou nám dnes zrcadlem. Přinášejí možnost uzdravit naše bolavá já. Díky nim víme, že to má smysl. Proto si přejeme, aby byly v životě spokojené a šťastné. Aby věděly, kdo jsou a jaké mají kvality. Chceme je lépe připravit na budoucnost, než jsme byli připraveni my. Proto musíme vědět, jak ve výchově na to.

Emoce nejsou zlo

Ve 21. století nám vládnou technologie. Pokrok na poli moderních strojů, robotů a mnohých vychytávek lze vidět všude kolem nás. Bezpochyby víme, že zaniknou mnohá pracovní místa a naše děti, z generace 21, už nebudou mít život tak jednoduchý. 

Přesto je jasné, že jedno roboti nenahradí – lidské emoce. Empatie, láska, upřímnost či schopnost porozumět druhým. Naše děti se musí naučit rozumět svým pocitům a emocím. 

Potřebují vědět, co která emoce znamená a umět s ní pracovat. Zvládat těžké emoční stavy, popasovat se s bolestí, smutkem i strachem. Hluboce milovat a radovat se ze života. Vědět, co se uvnitř hlavy děje a dovést své emoce rozšifrovat. Jen tak budou schopné uspět v novém světě.

Každý má své místo

Jestliže člověk zná sám sebe, chápe své vnitřní procesy a ví, kým je, je pro něj mnohem jednodušší najít své místo v životě. Tohle je potřeba každého z nás. Proto musíme vést děti výchovou k sebepoznání.

Děti potřebují objevit své silné stránky. Odkrýt vrozené talenty a probudit touhu být tím, kým jsou. My je můžeme podpořit v jejich rozvoji tak, aby si jednou, až budou hledat své místo v životě, byly samy sebou jisté. Aby věděly, pro kterou činnost mají vlohy a mohly svou jedinečností přispět k vývoji celé společnosti. 

Pak z nich budou sebevědomí dospělí, kteří znají své silné stránky. Dokážou díky vybudované empatii ocenit znalosti a dovednosti druhých, a budou je umět využít ve společný prospěch.

Zodpovědnost a svoboda

Pokud si budou naše děti vědomé svých emocí, pocitů, talentů i silných stránek, mají napůl vyhráno. Jestli budou v budoucnu úspěšné, to záleží na míře jejich vlastní zodpovědnosti za život. 

V dospělosti se stanou plně svobodnými jedinci a je jen na nás, jak moc je do té doby ovlivníme. Můžeme v nich pěstovat pocit nedostatečnosti a pak se koukat, jak si neví se životem rady. Nebo jim naopak můžeme již od útlého dětství předávat pomyslný kolík zodpovědnosti. 

Malými krůčky k úspěchu

Pokud je necháme odmala rozhodovat o věcech, které se jich týkají – například jakou barvu trička si dnes vezmou na sebe – podpoříme je v seberozvoji a poznání jejich já. Někdy to pro nás může být velké utrpení, častokrát budeme muset zavřít pusu a spolknout slova, která se nám derou na jazyk, ale je to nutné. Děti potřebují získat jistotu, nabýt sílu zodpovědnosti a umět se rozhodnout, co je pro ně důležité.

Buďme přístavem

Samozřejmě na své cestě životem děti mnohokrát upadnou, namelou si pusu, budou plakat i se vztekat. To k rozvoji osobnosti a dospívání patří. Proto jsme tu my, rodiče, kteří představují pomyslný přístav, ze kterého dítě vyplouvá na svou životní cestu a může se k nám kdykoliv vrátit pro radu a pochopení.

Pojďme do dětí vložit důvěru v jejich vlastní rozhodování, nechme jim jejich zodpovědnost za vlastní život a dopřejme jim svobodu (avšak s hranicemi). Pozorujme je s nadšením, podporujme je při každém pádu, dovolme jim dělat chyby a učit se z nich. To je to nejlepší, co jim můžeme předat.

Jak začít?

Máte pocit, že už jste prošvihli několik let a nevíte, s čím ve výchově začít? Jak to změnit? Co udělat, abyste dítě podpořili?

Tak zaprvé – nadechněte se a vydechněte. Nikdy není pozdě. Už to, že právě čtete tento článek, je velký krok kupředu. Nikdo učený z nebe nespadl a každá změna trvá. Jste na správné cestě.

Zadruhé začněte s tím, že si budete vážit svých dětí. Obejměte je a řekněte jim, jak jste na ně pyšné, že jsou takové, jaké jsou. Zeptejte se jich, co by si přály dělat. Podpořte je v jejich činnostech. Mějte s nimi trpělivost a radujte se z každého dne, kdy jste spolu. 

Neočekávejte, že cesta bude dokonalá. Nebude – protože nikdo z nás není dokonalý. Ale pro začátek stačí, když v sebe budete mít důvěru a seberete odvahu měnit životy svých dětí. 

Pokud máte děti malé, školkou povinné, máme pro vás knihu. Je plná úžasných vzdělávacích příběhů, které vtáhnou i vás, dospělé. Neváhejte a pořiďte si Knihu pohádek, abyste si z ní mohli společně číst před spaním i během dne. Příběhy o Muchlince probudí a pohladí i vaše vnitřní dítě. Máme to vyzkoušené.

Napište nám do komentářů, jak měníte životy svých dětí. Pochlubte se a podělte – o vaše rady, tipy, úspěchy i neúspěchy. Budoucnost našich dětí je naše společná zodpovědnost. Tak ať se nám daří!