Jmenuji se Petra Kamelandrová, jsem matkou dvěma úžasným dětem, manželkou skvělému muži, dcerou, sestrou, kamarádkou. K mým životním rolím patří také role podnikatelky, investorky a manažerky evropského projektu na podporu vzdělávání dětí a žáků předškolního a mladšího školního věku. Mou životní vášní je vzdělávání, motivace a inspirace druhých, počínaje dětmi a konče těmi nejstaršími mezi námi. Jako máma malých dětí jsem objevila sílu rodičovského působení, a tak vznikla touha vytvořit projekt, který by pomáhal rodičům ukazovat dětem, jak nalézt to nejlepší pro svůj život. Žijeme ve 21. století. Je to století změn, století, které si žádá nový přístup k životu. A takový nový přístup si žádá generace našich dětí, dětí 21. století. Staré způsoby myšlení a práce přestávají platit a nové ještě nejsou ustanoveny. Klademe si otázky typu: Jakým způsobem se svět asi posune? Co naše děti čeká? Jaké dovednosti budou v budoucnosti potřebovat? Pochopili jsme, že aby tyto děti obstály v současném a budoucím rychle se měnícím světě, je třeba je na jejich cestu vybavit. Slovo vybavit bych zdůraznila. Neznamená totiž, že jim máme cestu zametat. To je velký rozdíl. Vnímám jako důležité podporovat vnitřní a myšlenkový svět našich dětí. Takový, který bude jejich vlastní a povede je k životu, jenž je bude bavit a dávat jim smysl. Ideálem pro přežití v moderním světě totiž není přetváření dětí – studentů na chodící encyklopedie, jak tomu bylo dříve, ale jejich výchova k tomu, aby uměli pracovat s informacemi, chápali je v souvislostech, uměli pracovat nejen samostatně, ale aby uměli fungovat v týmu, aby uměli komunikovat, nebáli se mít svůj názor a uměli si jej obhájit relevantními argumenty a v neposlední řadě, aby uměli řešit problémy. Tyto „měkké“ dovednosti se sice špatně měří, ale v současném a budoucím světě budou stále více potřebnější než vědomosti, které se jako fakta dají rychle vyhledat. Uvědomuji si také, že ne všechny děti mají to štěstí na milující, podporující rodiče, kteří je na jejich cestu pomůžou připravit. Můj vnitřní navigační systém mě tedy vede naprosto jasně také k pomoci znevýhodněným dětem. Ať jsou to děti bez domova, nebo děti ze složitých rodinných poměrů. Přeji si, abychom jim společně pomáhali najít víru v sebe, ve svůj potenciál, ve svoji osobní sílu, kterou ony možná zatím nevidí. Spojme se a pojďme všem dětem bez rozdílu pomoct rozvíjet jejich fantazii, podpořme je v tvořivosti, budování vztahů a veďme je k poznání své výjimečnosti. Vždyť děti jsou naše budoucnost, budoucnost 21. století. Tvořím... Inspiruji... Vyzývám: Najděte život, který vás bude bavit.

Jmenuji se Dominika Boček, jsem maminkou té nejúžasnější holčičky, ženou výjimečnému muži a nadšenou ambasadorkou inovativního přístupu k vývoji našich nejmenších. Mnoho lidí nesdílelo mé nadšení při mých akcích, že mám syndrom „fascinace dětmi“, že ony potřebují jasně nastavené hranice. Já jsem však zastáncem toho, ze veškeré hranice si nastavujeme jen my sami ve vlastní mysli. A ano, děti potřebují mít hranice nastavené, nicméně proč bychom je nemohli nastavovat my s nimi společně, proč bychom se neměli pokusit nejdříve napojit na dětské vnímání předtím, než je začneme opravovat podle vlastních vzorců. Vždyť vnitřní motivace každého z nás je nesmírně vyšší, když máme možnost se podílet na vytváření pravidel a uvědomíme si naši vlastní možnost volby. Učíme se tím i zodpovědnosti za následné dodržování, což je jedna z nejdůležitějších dovedností pro celý život. Každé dítě je jiné, má své vlastní přirozené preference, své vnímání světa. Nicméně nežijí ve vakuu, jejich nejbližšími parťáky a vzory jsme právě my – rodiče. Prvních sedm let života žijí děti v něčem, jako je hypnóza, a veškeré vzorce si nahrávají do své vnitřní knihovny, ze které potom čerpají už celý život. Pokud jim je my jako rodiče pomůžeme nastavit správně, budou znát svoji hodnotu i hodnotu ostatních, budou se mít rády takové, jaké jsou, budou se cítit v pořádku, milované a především pochopené, což je pocit, po kterém touží každá lidská bytost od narození po celý svůj život. Vyrostou z nich šťastní lidé, kteří budou věřit v sebe samé a budou milovat život. A takovéto šťastné děti my přeci chceme! Myšlenku na vznik nádherné autentické dětské knihy a úžasné plyšové chobotničky s tím nejmilejším jménem Muchlinka – rozvíjející potenciál šťastných a úspěšných dětí 21. století jsem si okamžitě zamilovala a pustila se do práce, protože se ztotožňuje se všemi mými přesvědčeními, ideály i odbornými nastudovanými výzkumy na tematiku rozvoje dětského potenciálu. Je to nádherný vzdělávací projekt se srdcem i duší, je to český projekt, je to jeden z prvních možných krůčků na cestě k novému přístupu ke vzdělávání a rozvoji našich dětí. Tyto děti budou jednou věřit, že změní svět. Moje vize a životní mise je změnit pohled na tvrdou direktivní výchovu a klasické vzdělávání. A i přesto, že mohu mnohým připadat příliš progresivní, inovátorská a otevřená, což s pokorou respektuji, tak věřím, že bez takovýchto snílků by se svět neposouval dál. Pojďme spolu změnit svět k lepšímu, a především ukázat našim nejmenším, že oni to jednou dokážou také.

UMĚNÍ a TVOŘIVOST, takhle bych asi popsala můj smysl života. Již od mala jsem se věnovala všemu, co se dalo vytvářet a do čeho jsem mohla dávat kus sebe. Začalo to vše klasickou keramikou přes výtvarku až po kroužek počítačové grafiky ve 12 letech. Tu jsem si natolik zamilovala, že jsem v ní pak pokračovala a vystudovala ji na střední škole. Vždy mě bavilo to, že člověk dokázal vytvořit osobitou práci a rozmanitosti se meze nekladly. Postupně jsem dospívala k myšlence, že chci o výtvarném umění jako takovém vědět více, abych se mu mohla naplno věnovat a dále ho předávat, proto volba byla jasná a na vysoké škole jsem studovala obor Dějiny výtvarného umění, kde jsem z grafiky přešla na klasickou formu umění - malba. Byla to dřina, ale objevila jsem talent ve svých rukou a ten jsem předávala na plátna a pomaličku se v něm zdokonalovala a to dělám do teď. Tvorbu mám jako své útočiště v uspěchaném světě, kde se profesně věnuji módě v české oděvní firmě. Celý život se mě drží myšlenka, jakési poslání, předávat umění lidem, protože není nic krásnějšího, než když se lidé objevují a dokáží to vyjádřit. Během svého studia na vysoké škole jsem měla tu možnost získat zkušenosti s prací s dětmi v rámci praxe v Muzeu umění v Olomouci, kde jsem se podílela na tvorbě animačních programů a velkým přínosem pro mě byl můj malý vzdělávací program OTEVŘI (SVOU) MYSL, která spočívala v prezentaci moderního umění žákům druhého stupně na základní škole a kreativní části, kdy pomocí malby a keramiky vyjadřovaly své pocity a vnímání předcházejícímu nahlédnutí do koutů modernismu a myšlenkových pochodů umělců té doby. Bylo skvělé, je sledovat, jak se postupně dokázali otevřít a vytvářet krásné práce, na kterých šly vidět velké pokroky. Strašně ráda na tuhle dobu vzpomínám.
Projekt Muchlinka jsem si v prvním okamžiku zamilovala, skvěle propojuje mé dosavadní zkušenosti a je to pro mě velká příležitost. Děti si zaslouží mít kvalitní a šťastný život a ten jim dokážeme ukázat, protože jsme skvělý tým a máme silné pouto. Je to srdcová záležitost. Pevně věřím v to, že do svých ilustrací celé knihy dokáži dát maximum, které si děti i dospělí zamilují a budou celou myšlenku projektu milovat stejně jako MY. Jako poslední věc, bych chtěla poděkovat svým rodičům, kteří mi ukázali krásy života a že radovat se z maličkostí a dávat lásku, je to nejdůležitější a nejkrásnější a po celou dobu mě podporují v mé cestě za uměním.

Projekt Muchlinka mě okamžitě oslovil. Vyjadřuje přesně to, co plně rezonuje s mým smýšlením a životem, který žiju. Jsem maminkou dvou dětí a mým životním heslem je: “ŽIVOT NÁM DENNĚ PŘINÁŠÍ KRÁSNÉ OKAMŽIKY. STAČÍ SE JEN ZASTAVIT A VŠIMNOUT SI JICH.” Jako máma jsem přehodnotila životní priority a otevřela své srdce tak, jak jsem to ještě neudělala. Můj vývoj jde ruku v ruce s vývojem mých dětí a já si po jejich boku začala všímat, že svět plyne kolem mě jinou rychlostí, než já. Uvědomuji si, že dnešní zrychlená doba, klade nemalé nároky na nás dospělé, ale čím dál více i na děti. Ty jsou mnohdy hozené do centrifugy, ze které by nejraději rychle vypadly, ale bohužel nemohou. Život se pro ně stal, stejně jako pro jejich rodiče, jedním velkým kolotočem. Rodiče tráví v práci tolik času, že své děti často vidí jen 2-3 hodiny denně. Vše se točí kolem školy, školky, práce, kroužků. Uvědomila jsem si, že dětem stále častěji chybí teplo rodinného krbu, láska, objetí a společně strávené chvíle, kdy se radují členové rodiny z přítomnosti jeden druhého, bez nutnosti něco stihnout. Děti díky tomuto shonu nemají čas rozvíjet sami sebe, svou sebehodnotu, víru v sebe, rodinu ani ostatní. Dnešní doba jim ukazuje, že na nic není čas. Celým svým srdcem věřím, že ještě není pozdě, vrátit se zpět na cestu lásky, pochopení a víry v sebe sama i ostatní. Jsem přesvědčena, že Muchlinka se stane nejen skvělou parťačkou vašich dětí, ale že je přivede do světa, který je jim velmi blízký a vám ostatně také.

Jsem bývalou učitelkou a Montessori průvodkyní, která díky dětem (znovu)objevila své poslání – předávání myšlenek skrze texty. Po pár letech jistoty jsem odvážně vykročila ze systému českého školství a vydala se na nejistou podnikatelskou dráhu. A tak jsem tu. Píšu si život, o kterém jsem v hodinách za katedrou snívala. Předávám skrze psaná slova myšlenky a znalosti, vzbuzuji emoce a tančím si životem. Je to cesta spletitá, ale nádherná. K dětem chovám velkou pokoru a úctu. Ráda je pozoruji a čerpám z jejich lehkosti bytí. Považuji je za moudrá stvoření, od kterých se máme co učit. A jelikož sdílení má velkou sílu, pokud chceme v životě něco změnit, obstarávám na Muchlince blog. Píšu o tom, co nám píše život sám – tak, abychom nezapomněli, že důležité věci v životě nejsou peníze a úspěch, ale radost ze života, zdraví a láska. Pojďte se se mnou na chvíli zastavit, vypijte si svůj oblíbený hrnek čaje a přečtěte si jeden z mnoha článků, který vás posune o kousek blíže k vašim dětem. Protože děti jsou naše radost i budoucnost.