Rodič jako spolehlivý parťák na cestě. Jde to vůbec?

Pokud máte někdy pocit, že jako rodič/parťák selháváte, tak se zhluboka nadechněte a vydechněte. Vězte, že tento pocit má občas každý z nás. A není se čemu divit. Rodiče na nás napáchali spoustu škod a my napácháme z pohledu našich dětí spoustu škod na nich. Kupodivu je to v naprostém pořádku. Proč?

Protože pokud budeme vše dělat z přesvědčení, že víme, proč to děláme a jaký význam to bude pro děti mít, tak neuděláme nic špatně. Platí tu však pravidlo, že musíme dělat vše z čisté lásky. Ne z té, která klade podmínky a neposlouchá dítě. Ale z té, jež dítě přijímá se všemi jeho vlastnostmi, nedostatky či emocemi. Taková čirá láska totiž ví, že dítě nás učí stejně tak, jako my učíme jeho.

No a pokud si tohle uvědomíme a začneme se na dítě koukat skrze srdce, tak nám půjde lehce opustit roli pedantského rodiče a staneme se dítěti průvodcem. (O tom, jak se průvodcovství dělá, jsme psali v minulém článku.)

Staneme se člověkem, jež ostatní respektuje, miluje je bez podmínek a má radost z každého úspěchu, který se jim podaří. Staneme se spolehlivým parťákem, na kterého se děti s radostí v nesnázích obrátí. Budeme přístavem, ze kterého dítě jako pomyslná loďka vyplouvá. Přístavem, jež pevně stojí a poskytuje místo, kam se naše děti mohou vrátit. Bez hodnocení, bez podmínek, kdykoliv. 

Být průvodcem má svá specifika

Topíte se v nových informacích a říkáte si, jak to vlastně máte udělat? Jak být láskyplným rodičem, průvodcem, parťákem? Zcela jednoduše. Stačí mít na paměti několik kroků.

Jedenáctero pravidel, jak být skvělým parťákem

1. Neříká dítěti, co má dělat a jak to má dělat. Pouze je přítomen a ochoten vyhovět žádosti o pomoc.
2. Pomáhá dítěti být samo sebou, vede jej, aby se umělo rozhodnout. 
3. Klade otázky tak, aby si na ně dítě samo odpovědělo a tím zjistilo, co potřebuje.
4. Je nápomocný dítěti v poznání jeho potřeb i strachu. Nepotlačuje a neshazuje emoce.
5. Pomáhá mu samostatně vyhodnocovat informace.
6. Pomáhá mu propojovat získané vědomosti a hledat různá řešení situací. 
7. Pomáhá mu zjistit své cíle a podporuje jej, aby cílů dítě dosahovalo. 
8. Dítěti řešení cestu nenabízí. Nechává ho, aby si ji samo našlo právě na základě výše popsaného.
9. Ví, že chyby dítě posouvají, a proto ho nechá chyby dělat. Neopravuje ho.
10. Ukazuje mu na jeho cestě, jak s chybou pracovat, tak, aby mu byla přítelem.
11. Pomáhá mu pochopit, že každý je jedinečný a je v pořádku mít jiný názor a jít si svou cestou.

Jestliže dokážeme opustit roli autoritativního a vedoucího člena, který všechno ví nejlépe, umožníme dítěti růst. Pomoci nám k tomu může i další technika.

Zlaté pravidlo N.E.C.H.E.J.!

Nebojuješ – přijímáš to, jak to je

Nemusí se vám líbit, kde se zrovna na své životní cestě nacházíte. Nemusí se vám líbit, že jste zrovna spadli do rozbouřené řeky, ale když to jednoduše přijmete, tak si otevřete cestu, která vás může dovést do cíle. Přijmutí situace je jedním z prvních klíčů k úspěchu. Neznamená rezignaci, ale pozastavení se a zamyšlení se nad tím, co mohu dál udělat. Tohle dítě potřebuje od rodičů znát.

Emoce jsou ti přítelem

A nejsou špatné. Naopak, jsou všem vnitřním kompasem, který neomylně ukazuje, zda děláme dobře, nebo špatně. To, jak se cítíte, nebo jak se cítí vaše děti, je krásný ukazatel toho, zda děláte věci, které vám prospívají.  

Cílíš na řešení

Každý problém má řešení. To, že v tuto chvílí nevidíte, nevadí. Důležité je vnitřně vědět, že řešení existuje. Někdy velmi jednoduché, oproti tomu, co si vysníte. Stačí se vnitřně uklidnit a nepanikařit.

Hned nic neděláš

Nic nejde hned, ani vaše miminko jste na svět nepřivedli během jednoho dne. Potřebovalo několik měsíců, aby dozrálo. A tak je to i s řešením problémů a nenadálých situací. Nechte věci, aby se poskládaly, doplnily do celku tak, jak potřebují. Řešení je jako puzzle. Tisíce puzzlíků se musí ve správném pořadí poskládat, aby vznikl krásný obraz. 

Echolokuješ – čekáš, co k tobě přijde

Můžete mít tendenci zametat věci tzv. pod koberec s cílem uklidit to, co nechcete vidět. Nezapomínejte však, že ani koberec neumí zázraky a není nafukovací. Dříve či později se prach pod něj zametený dostane opět na světlo. Naopak, pokud budete dobře poslouchat, začnou k vám přicházet nápady, jak postupovat k cíli. 

Na první pohled vás žádné řešení nemusí napadnout a to je v pořádku. Dokud jste plní emocí, nemá cenu cokoliv řešit. Je třeba nechat emoce přejít, protože i ony mají v životě své místo. Jakmile se budete cítit lépe, začněte si klást otázky. Jak z toho ven? Co mohu udělat, abych situaci vyřešil?…

Jdeš do akce

Nebojte se akce. Jedině tak můžete něco změnit. Jediné, čeho je třeba se bát, je snad strach samotný. Jediné, co vás může od výsledku odradit, jste vy sami. Důvěřujte svému úsudku a běžte si za ním. Může se samozřejmě ukázat, že jste zvolili špatně. Ale o to větší šanci máte, že příště zvolíte dobře. Je to jako s vytažením nejmenší sirky. Čím více sirek vytáhnete, tím větší šanci máte, že si vytáhnete tu nejkratší. 

Vy jste ti nejlepší rodiče, které mohou vaše děti mít

Věříme, že vy sami moc dobře víte, co je pro vás a vaše dítě to nejlepší. Přesto vás rádi podporujeme tak, abyste se nebáli a nenechali se strhnout okolím, neboť to se může dost často mýlit. Věřte si, dívejte se na své děti srdcem a bezpodmínečnou láskou a mějte důvěru. V sebe samé, a i v děti. Koneckonců máte úžasné děti 21. století! Učte se společně – jen tak můžete růst. Pomoci vám k tomu může naše kniha. Koupíte ji tu: Příběhy malé chobotničky

The post Rodič jako parťák aneb zlaté pravidlo „NECHEJ“ appeared first on Muchlinka - dětská hračka s příběhem.

Každý rodič si přeje pro své dítě to nejlepší. Touží po jeho štěstí a chce ho denně vidět vysmáté a plné radosti. Je také odhodlaný pro to udělat cokoliv. Jakou cestu má však zvolit? Která je ta správná?

Plujte s proudem

Vybrat tu správnou cestu není vůbec snadné. Někdy se nám podaří zvolit upravenou, rovnou cestu bez kopců, ale převážně jdeme po té, jež se vine údolím, přes hory a je na ní mnoho překážek a bouřlivých emocí. Jak poté můžeme zajistit, aby měly děti cestu snadnější a schůdnější?

Dozajisté by mnozí z vás vyměnili nelehké zkušenosti plné zoufalství a pocitu marnosti za zkušenosti plné radosti a hrdosti. Avšak život má pro nás připravenou svou vlastní verzi cesty. Takovou, na které nejlépe vyrosteme. A u našich dětí nedělá výjimku. V tom je velmi spravedlivý. Jediné, co nám přináší, je zkušenost, která nám pomůže maximálně vyrůst v době, kdy jsme na to připraveni. A je jedno jestli nám je pět let, nebo si už užíváme spokojeného důchodu.

Emoce znamenají život

Každá životní zkušenost v nás vyvolává nějakou emoci. Pokud je nám příjemná, jsme plní radosti a lidem na cestu svítíme jako sluníčko. Pokud nás však život postaví před události, které v nás rozvibrují emoce strachu, úzkosti, zoufalství, pak se jim snažíme vyhnout. Bolest, která s emocemi přichází, jednoduše nechceme přijmout. Čím více však s těmito pocity bojujeme, tím více nás pomyslný vír stahuje na dno. 

Je to jako v řece. Pokud se snažíte zachránit se z toku rozbouřené řeky tím, že plavete proti proudu, brzy se vyčerpáte a voda vás navždy vezme pod svá křídla. Avšak pokud necháte vodu, aby vám pomohla dostat se na břeh tím, že se necháte unášet proudem a pomalu plavete ke břehu, máte velkou šanci vylézt z vody vyčerpaní, ale živí a zdraví. A stejné je to i se životními zkušenostmi a emocemi.

Jestliže se necháte emocemi polapit a bojujete proti nim, ať už potlačováním nebo odmítáním, nedopadnete dobře. Dříve či později se vám emoce projeví na těle. Onemocníte, budete mít velký stres a strach, možná přijdou panické ataky či deprese… Naopak, pokud emoce uvítáte a naučíte se s nimi plout, stejně jako po proudu řeky, můžete společně zvítězit. To je něco, co potřebujeme učit i naše děti.

Jak to ale převést do praxe?

Pokud životem proplouváte v souladu s vodou podobně, jak bylo popsáno výše, patříte dozajista ke šťastným lidem. A vaše děti také. Děti se učí napodobováním. Jsou ta pomyslná houba, která sleduje, jak to dělají dospělí a poté to aplikují na svůj vlastní život. Základem je tedy být dítěti průvodcem.

Schválně neříkáme dobrým průvodcem, protože kolik je na světě dětí, tolik různých průvodců je potřeba. A věřte, že právě vy umíte být vašim dětem tím nejlepším a nejúspěšnějším průvodcem, kterého mohli v životě potkat.

21. století je plné nejrůznějších výchovných směrů, psychologických, sociologických i pedagogických průzkumů, a jak už bývá zvykem, často si naprosto protiřečí. A člověku z toho všeho jde hlava kolem. Nalaďte se na své dítě a důvěřujte v sebe, svým emocím a svému vedení. Jen vy víte nejlépe, jakým směrem se máte dát, kterou cestu vybrat tak, aby byla ta nejlepší pro vás i vaše dítě. My vám tu přinášíme podněty k přemýšlení.

Průvodce ukazuje směr, ale nechává dítě, aby si samo vybralo svou cestu

Cílem každého průvodce je zajistit příjemné a vstřícné prostředí, ve kterém se dítě bude cítit bezpečně. Týmová spolupráce a otevřená komunikace je nedílnou součásti úspěchu, stejně tak jako kreativita, jež pomáhá v hledání všech možných dostupných cest vedoucích k řešení dané situace.

Řekněme, že jste moderním rodičem dítěte současnosti a velmi vám záleží na jeho budoucnosti. V článcích Generace 21 aneb úspěšné děti budoucnosti a Výchova dětí ve 21. století jsme si řekli, jak to současná generace dětí má a jak vlastně netuší, co bude mít v budoucnosti. Proto je velmi důležité být dětem oporou, která jim ukáže cestu, jak pracovat v situacích, které nejsou předvídatelné. Ať už to jsou naše emoce či vztahy s jinými lidmi.

Jak být průvodcem pro své dítě?

Průvodce nechává dítěti prostor pro jeho individuální potřeby a plně je respektuje. Klade důraz na propojování teorie s praxí a uplatňování individuálních řešení dítěte nad svými vlastními názory. Rozvoj kompetencí dítěte je nedílnou součásti koordinace dítě x průvodce (rodič). Protože umožňuje dítěti poznat lépe samo sebe, své potřeby a připravuje ho na nepředvídatelné situace. 

Rodič průvodce se tak raduje z každého kroku dítěte. Ať už vede k úspěchu nebo neúspěchu. Rozhodnutí, která nevedou k vytouženému cíli, učí dítě hledat další možnosti a tím důvěřovat svým schopnostem. Navíc se učí respektovat nejen sebe, ale také další lidi, kteří mohou mít na věci úplně jiný názor, než mají ony. 

Průvodce dítě neučí

Dělá totiž úplný opak – ukazuje mu cestu a tím mu pomáhá samostatně se rozhodovat a mít zodpovědnost za svá rozhodnutí. A také se učí on sám, od dítěte. Protože ví, že učení neprobíhá jen jedním směrem, ale oběma.

Náš současný svět se mění, a to velmi rychle. Mnohé děti opouštějící základní školu se budou připravovat na své budoucí povolání, které za pár let již pravděpodobně nebude existovat. A naopak budou pracovat v profesích, jejichž jména ještě teď ani neznáme. Tyto a všechny mladší děti potřebují jiné dovednosti než dřívější generace. Potřebují také jiný přístup, pokud chtějí v budoucnu obstát. A my, jako vědomí průvodci, jim v tom můžeme pomoct.

Sledujte náš facebook – přinášíme vám tam mnoho rad a tipů, jak výchovu dětí uchopit za ten správný konec. :)

The post Dítě versus dospělý – učitel nebo průvodce? appeared first on Muchlinka - dětská hračka s příběhem.

Po generacích X, Y a Z se začíná mluvit o zcela nové – Generaci 21. Kdo to je? Komu tak říkáme? A co nám tahle generace přináší?

Generace X

Aneb „Husákovy děti“, které vyrůstaly v době normalizace. Označujeme tak generaci lidí, jež se narodila v době od poloviny 60. let do začátku 80. let 20. století. Tito lidé dospívali v časech centrálně plánovaného hospodářství, kolem nich byla nízká nezaměstnanost a převážná většina se ve škole učila rusky. 

Po revoluci se museli adaptovat na nové podmínky života. Dnes bojují s tím, že nemají maturitu či vysokoškolský diplom (neboť minulý režim vysoké školy omezoval), neumějí anglicky a s počítačem si mnohdy nerozumějí. 

Tito lidé jsou zvyklí poslouchat „autority“ a pořádně pracovat. Převážná většina z nich sní o lepší budoucnosti, ale nevěří si a tak zůstávají v životě tam, kde se po škole uchytli. Jejich myšlení je poznamenané dobou, ve které vyrostli, přesto se snaží ve zrychleném světě adaptovat. Se svými potomky, z generací Y, Z a 21, to nemají mnohdy jednoduché.

Generace Y

Většina společnosti je zná pod pojmem „mileniálové“. Narodili se v období 80. let až do poloviny 90. let 20. století. Často jsou neprávem označováni za generaci, které se nechce pracovat. Mají to jinak nastavené, než jejich rodiče a prarodiče.

Vyrostli v době, kdy technologie začaly pronikat do života. Rozkvět internetu, sociálních sítí a nových pracovních pozic je donutil se adaptovat a hledět na svět jinak. Na práci koukají nejen jako na zdroj peněz, ale také jako na příležitost dělat v životě to, co je baví. Dávají přednost flexibilní době či home office, protože nechtějí být otroky. 

Vysokoškoláci s prořízlou pusou

Ve vzdělávání dávají přednost smysluplnosti a využitelnosti informací, než jen bezduchému učení se nazpaměť. Rádi o všem diskutují, filozofují a hledají souvislosti. Neradi se podřizují. Potřebují vědět, že to, co dělají, má smysl.

Lidé z generace Y si také mnohem častěji berou hypotéky, než jejich rodiče, neboť bydlení je pro ně v dnešní době mnohem nedostupnější. Velká většina z nich má vysokoškolský titul a uplatňují se ve sférách marketingu. Zajímají se o ekologii a alternativní způsoby vzdělávání.

Generace Z

Aneb dnešní mladí dospělí, puberťáci i děti. Pod pojmem „Generace Z“ označujeme všechny, kteří se narodili od 2. poloviny 90. let po současnost. 

Tito lidé vyrůstali a vyrůstají v době, kdy je internet už samozřejmosti a technologie na něj napojené nás obklopují ze všech stran. Svět je přehlcen informacemi, přestávají platit staré způsoby myšlení a práce, a více než kdy jindy platí rčení: „Časy se mění a my se měníme v nich.“

Sociální sítě znají odmala

Generace Z spolehlivě zná YouTube, Instagram i TikTok. Mnozí z nich natáčeli či natáčejí videa, jsou takzvanými influencery a svůj život bez obalu sdílejí na sítích. Internet využívají denně jako zdroj informací, navazování nových přátelství a známostí, hledání životních mouder či jako ulehčení života.

Technologie umějí využívat lépe, než jejich rodiče či prarodiče. Berou je jako normální součást života a nedovedou si představit, že by neměli mobil v ruce kdykoliv k dispozici. To s sebou přináší i mnohá úskalí.

Ztrácejí se ve svém JÁ

Nepřeberné množství informací, které na ně valí ze všech stran – reklamy viditelné i skryté, články, rady a tipy od lidí známých ze sítí – je vede k tomu, že nevědí, kdo jsou. Odborníci, kteří se generací Z více zabývají, je řadí do mnoha různých podskupin. Nástup internetu a jeho zpřístupnění přinesl mnoho užitku, ale i škod. Je na nás, jak této generaci pomůžeme zvládnout dospívání.

Generace 21 aneb úspěšné děti budoucnosti. 

Generace 21 aneb úspěšné děti budoucnosti?

Po generacích X, Y a Z tu máme ještě jednu, o které se v poslední době začíná mluvit jako o Generaci 21. Jedná se o děti, které se narodily ve 21. století. Děti, které více než kdy jindy, potřebují pomoct s nalezením jejich vnitřního JÁ. 

Internet není spása světa

Děti z Generace 21 jsou denně obklopené miliony informací, svět kolem nich neustále spěchá, život plyne šíleným tempem a nikdo nemá čas se zastavit a jen tak být. Jejich život je prosycen televizí, mobily i reklamami. Dovoz jídla až domů je pro ně normální věc. Zažívají učení přes počítač na dálku, možnost chatovat si s kamarády a nemuset u toho chodit ven.

Jejich rodiče mají mobil stále v rukou, a tak je pro ně pohled do obrazovky naprostou samozřejmostí. Na internetu se pohybují jako ryba ve vodě, umí spoustu počítačových dovedností, ale reálný život jim je cizí. Ví o všech problémech světa – o globálním oteplování, o špatné politice, o vymírání zvířat i o požárech v Africe, ale neví, co jim budoucnost přinese. Jsou to totiž stále děti. 

Co bude, až vyrostou?

Děti 21. století jsou naše budoucnost a také zodpovědnost. Pravděpodobně nebudou mít práci někde ve fabrice, natož za pokladnou v Lidlu. Tyhle pracovní pozice nejspíše nahradí dokonalé technologie, které se každým dnem ve světě vyvíjejí a šíří. Drony nám doručují nákup až domů, auta za nás řídí a chytří roboti sekají trávník… 

Spousta pracovních míst zaniká a bude tomu i nadále. Manuální práce nebude v mnoha případech potřeba. Trh se změní (ostatně se již mění každým dnem) a poptávka bude hlavně po službách, ve kterých je potřeba empatie, kreativita a lidskost. Tedy vlastnosti, které zatím žádný robot na světě nemá. I proto se musíme zamyslet nad výchovou našich dětí, které do Generace 21 spadají.

Dovednosti pro 21. století

Připravme děti na budoucnost co nejlépe. Už víme, že jejich život bude vypadat jinak, než ten náš. Umíme odhadnout, díky znalostem dnešního světa, které věci budou naše děti potřebovat. 

Základním stavebním kamenem pro naše děti bude jejich sebepoznání a vědomí toho, kdo jsou. Budou potřebovat znát svoje talenty a chápat své emoce. Umět vzít zodpovědnost za život svůj i ostatních do svých rukou. Mít kritické, kreativní myšlení a schopnost se měnit a přizpůsobovat změnám. Ovládat práci s myslí, aby si dokázaly vybalancovat život ve všech sférách… Jednoduše řečeno – potřebují umět úplně něco jiného, než předchozí generace.

My jsme si toho vědomi a proto děláme smysluplné kroky pro naše i vaše děti. V Pohádkové knize se soustředíme na rozvoj těchto dovedností. Snažíme se podpořit všechny malé bytosti v rozvoji a poznání jejich já tak, aby jednou byly sebevědomými a úspěšnými lidmi. Přidejte se k nám a měňte s námi životy vašich dětí odmala. Skvěle vám poslouží naše věrná kamarádka Muchlinka – česká hračka pro miminka. Šťastným dětem zdar!

The post Generace 21 aneb úspěšné děti budoucnosti appeared first on Muchlinka - dětská hračka s příběhem.