Muchlinko, čím chceš být, až budeš velká? [pohádka i pro dospělé]

„Buch, buch,” buší někdo na dveře jeskyně, až se úlekem rozprchnou všechny rybky v Sasankovém háji. „Kdo nám to boří jeskyni?” durdí se starý kraken Evžen.

Kecka!

Za dveřmi Evženovy jeskyně, kde přebývá společně se svojí vnučkou Muchlinkou, stojí statná želvice. Celičké jméno této vzdálené příbuzné želvy Tinky zní sice velmi vznešeně, jmenuje se Alea Una, ale nikdo jí neřekne jinak než Kecka. Inu, jak sami uvidíte, tato paní želva je prostě kecka ukecaná. Její otázky by snad umořily i obávanou mořskou potvoru Hydru, která žije v zapadlém a ponurém koutě Neptunova mořského království.

„Muchlinko, čím chceš být, až budeš velká?”

spustí Kecka na chobotničí holčičku hned krátce po snídani. Muchlinka nad miskou kaše ještě dojíždí svůj krásný sen a nemá chuť moc odpovídat. „Přece dědečkova šťastná a zdravá holčička,” odvětí nakonec a doufá, že jí dá Kecka na chvíli s otázkami pokoj.

Ta se ale zamračí: „Co je to za hloupou odpověď? To je snad jasné, že budeš dědečkova holčička. Zdravá jsi taky. Já se tě ptala, čím chceš být?”

„Ehm, hm,” koktá zaskočená holčička a bloudí zrakem po jeskyni. Evžen má sto chutí říci Kecce, ať tu svou nevymáchanou pusu zavře. Tak asi malířka“, rychle odpovídá Muchlinka. „Malovala bych obrázky našeho Bublinkova, aby všichni viděli, jak se nám tu krásně žije. Namalovala bych Léňu a Véňu, jak hrají koňbal v Sasančím háji, potom tetku Jůzu, jak s medůzaty připravují velký bál.

čím chceš být

obrázek Léni a Véni nekreslila Muchlinka, ale naši nejmenší, Danny a Meliska Kamelandrovi

„A určitě bych nevynechala krabíka Pepíka,” už s nadšením plánuje chobotnička. A hned běží pro pastelky do svého pokoje, div se jí páté chapadélko nezamotá do šestého, které je celé červené – dědictví po předcích z rodu krakenů. Jinak je tato holčička od hlavičky až k poslední přísavce celá žlutooranžová po své mamince chobotnici z rodu muchlínů.

„Malířka? Bože, to je taky pěkně hloupé,” opět se něco nelíbí Kecce. Než ji stačí Tinka okřiknout, už zase vypouští ze svých úst rádoby chytrá moudra. “Muchlinko, nemůžeš být malířkou. Co když si zlomíš chapadélko, ochrneš a já nevím co, pak nebudeš moci malovat a nebudeš mít práci. To je prostě hloupé, abys jenom malovala. Měla by ses naučit něco pořádného.”

Malá chobotnička si rozpaky začne cumlat své červené chapadélko. Chtěla Kecce vyhovět a zase je to špatně. Vždycky je to špatně, když řekne, co si myslí a co si přeje

„Měla by ses hodně učit, vybrat si pořádné povolání, a pak si najít dobrou práci a…” rozvíjí Kecka teorie. Křup, pastelka v chapadélku je na dva kusy. Prásk, bouchnou dveře od jeskyně poté, co Muchlinka naštvaně odplave. Dědeček Evžen se starou želvou Tinkou se mračí. Kecka nechápavě otáčí hlavou. „Vždyť jsem toho zase tolik neřekla. Navíc holka by se měla opravdu učit a…” už jí zase jede ta její vyřídilka.

Muchlinka je úplně rozhozená a plave pryč. Nechce se jí ani za kamarády dvojčaty – mořskými koníky Léňou a Véňou. A nemá náladu ani brouzdat bludištěm Sasančího hájku. Popravdě, nemá náladu vůbec na nic. Nechce být už ani malířkou.

Jak je tak zadumaná a smutná, nevšimne si, že je dávno za hranicemi Bublinkova. Je v kraji, kam zavítá jen občas s Tinkou, když potřebují nasbírat kouzelné bylinky. Mine i palouček s kytičkami a pak už se před ní objeví krásné a barevné korálové útesy. Pod jedním z nich si celá znavená sedne. Fouká si na bolavá chapadélka a přitom jí z očiček začnou téct slzičky. Nejprve jedna, druhá, malá, větší a ještě větší. Za chvíli Muchlinka roní slzy veliké jak mořské perly.

„Proč pláčeš?” Holčička se s úlekem otočí. Ale nikdo tu není. Jen koráli se pohupují ve vlnkách. Asi se jí něco zdálo. “Neplač, tím nic nevyřešíš!” znovu se ozve pisklavý hlásek. Holčička začne být nesvá a trochu se i bát, přece jen nevidí široko daleko živou bytost a přitom na ní někdo mluví.

„Vrať se domů. Dědeček je smutný a má o tebe starost! a pak se rozhostí hrobové ticho.

Muchlinka se začíná také bát. Navíc si uvědomí, že vlastně neví, kde je a kam má plavat. Kde je její milovaný Bublinkov? Jak se vrátí domů?

„Tamhleten kamínek jsem obeplouvala. A tamtu kapradinku poznávám,” říká si Muchlinka sama pro sebe a snaží se najít cestu domů. I na dně moře se začíná stmívat. Vody jsou tmavší a studenější. Holčička plave a pořádně neví kam. Chapadélka ji bolí. Nejradši by se stočila do klubíčka a spinkala. A taky brečela. Ale tady přece nemůže zůstat…

„Holka, tys nám dala. Už jsme se moc báli, kam ses nám zatoulala,” uslyší najednou Muchlinka dědečkův hlas. Trhnutím se probouzí. Vskutku, samým hledáním cesty domů usnula nedaleko jeskyně – takový kousek od domova. Ale prostě nemohla dál.

Domů se jí ale stejně moc nechce. V hlavě vidí Kecku a ty její „chytré“ rady. Tinka jako by četla myšlenky, jež se honí tou její kulatou hlavičkou, a povídá: „Kecku jsme poslali domů. Z toho jejího povídání nás bolela hlava. A Muchlinko, nám s dědečkem je jedno, zda budeš malířkou,  třeba mistryní v koňbalu nebo lékařkou či učitelkou, buď hlavně zdravá a šťastná!” „A netoulej se, když tě něco rozzlobí, tak před problémy neunikneš,” dodává ještě Evžen. Společně vejdou do kuchyně, kde už to pěkně voní polévkou, jakou umí jen stará moudrá želva Tinka.

„Mňuchúúú,” rozlehne se šťastně a vesele nad Bublinkovem.

Zazvonil zvonec…

…a pohádky je konec. Ale pouze této kratičké pohádky samozřejmě. Líbila se vám? Pokud ano, stáhněte si ji k sobě do počítače pro snadné čtení.

Zajímá vás, jaká tajemství střežila zlá Hydra, kde se vzala Muchlinka v Bublinkově, proč žije pouze s dědečkem a kde má rodiče? Rádi byste poznali Léňu, Véňu a další obyvatele mořského dna světa? Stáhněte si pohádky v ilustrovaném e-booku (klikněte na obrázek).

Milá holčičko, milý kluku, poslechni si Muchlinčinu radu

Dospěláci, přečtěte prosím svým malým posluchačům jednu z rad, které pro ně Muchlinka má a které vkládá jako poselství do každého ze svých příběhů:

Milí dospěláci, věděli jste, že?

Malé děti většinou nemají rády otázku: „Čím chceš být, až budeš velký?” Cítí se zaskočeny a odpoví na ni něco podobného jako Muchlinka. Chtějí být hlavně šťastné a v blízkosti svých rodičů, kde se cítí v bezpečí a obklopené láskou.

Přiznejte si sami sobě, jste připraveni na upřímnou odpověď svého dítěte? Chcete stejně jako Kecka slyšet, že vaše dítko sní o dobré práci, touze se učit a být vůbec nejlepší široko daleko?

Odpovědi necháme k zamyšlení na každém z vás. Klidně se svého dítka zeptejte, čím by rádo bylo. Ale nic mu na to nenamítejte, ať se vám pak smutkem třeba nezatoulá…

A pokud se chcete dozvědět názor “puberťáka” Logana LaPlanteto na tuto problematiku, poslechněte si následující video. Nebojte se, má české titulky. Jen tak na okraj, rozhovory na TEDx  platformě velmi doporučujeme. Jsou inspirující a plné zajímavých názorů.

Pokud se vám pohádka líbila a myslíte si, že pohádkový příběh o Muchlince nese důležité poselství, sdílejte pohádku s dalšími dospěláky a dětmi. Za šíření příběhů z Bublinkova vám děkuje samotná Muchlinka. Mňuchúúú!

Tagy:
Hana Šormová
Hanča je vášnivá cestovatelka, milovnice písmenek a v brzké době i maminka prvního dítka. Od blogování o cestování se dostala až ke psaní pohádek o malé chobotniče Muchlince. Ráda se vzdělává, objevuje možnosti dnešní doby a hledá trendy ve "vzdělávání dětí".
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů